Pomsta.

Neznámá Vina nadchnula k Pomstě vlastní můj život.

Všechny okamžiky prodloužily se v mučení trapná;

celé mé okolí jedinou příšerou děsů

sahá neviditelnou rukou v přervané nervy,

sahá mi do krve srdce,

sahá mi do duše bílé a polomrtvé,

Závratná úzkost svírá mi ruce a prsa a mozek,

jak padal bych v propast s nejvyšších skal;

má hlava proráží prostory černé

a ruce mé svázány

a na hrdle přítěž!

Neznámá Vina nadchnula k Pomstě vlastní můj život

a já bezbranný marně bych o pomoc volal.

A Pomsta sedí mi v šíji

a čeká, až pravá nastane chvíle,

kdy prosit ji budu,

by zatkla své zuby v uvadlé maso

a otevřela mé tepny.