PONÍŽENÍ

Dvě modré oči smutně v sny mé svítí. –

Snad za hříchy mé vášně je to trest. –

Mně teskným žalem rozvlnily žití

a kdo ví, komu v touze budou kvést.

Můj smíchu cynický, proč mlčíš dneska?

Vždyť plno žen je večer na ulicích,

a mezi nimi stvořeníčka hezká,

smyslné růže žhnou jim na lících

Zmlknul můj smích i hrdost má a síla.

Před holkou hrbím hřbet svůj odporně,

jež přede mnou své dveře přirazila.

O kousek lásky žebrám pokorně.