PONTE DEI SOSPIRI.

Z moře kde paláců mramor se vtíná

v jižního nebe oceán širý –

nad černou vodou se obloukem vzpíná

ponte dei sospiri.

Kdo na něj vkročil nízkými vrátky,

vědci, že dozní tón jeho lyry –

nikoho k žití nevedl zpátky

ponte dei sospiri.

Nad mořem dávno minulých věků,

pod nebem budoucna bez mezí, míry

život náš klene se pochybných vděků –

ponte dei sospiri.

Z paláce zrození k paláci skonu

cestou nám v bludech či s pochodní víry,

ponte dei sospiri.

Marně se otázkou chvějí rty bledé,

jaký že života smysl je čirý –

víme jen, na smrt že všecky nás vede

ponte dei sospiri.

Tušíme dále, že s hádankou žití,

v mlčící věčnosti oceán šírý

s hromovým třeskotem jednou se sřítí

ponte dei sospiri.