POPELEC.

Nad hlavou Evropy se vznáší Meč,

obrovský, jako Vlasatice chvost.

Meč hoří od východu na západ

krvavým světlem. – Hrozné znamení.

A rádi bychom zapomněli v tanci,

však Meč ten přezařuje lustry sálů,

a hudba kapell zmírá v hukotu

vod potopy, jež bijí v naše břehy.

A stiskneme-li v tanci krasavici,

umrlčí lebkou šklebí se z ní Smrť,

a zasednem-li k půlnočnímu hodu,

už scvrklá Bída sedí za stolem

a hladovýma očima se v ústa dívá.

A ťukneme-li číškou šampanského,

zachřestí ostří křížících se šavlí,

a bouchající zátky hřmí jak děla.

Meč obrovský na tmavém nebi hoří,

a Smrt i Život metají své kostky.

Svět zmaten chví se v dusné náladě

jak provinilec v noci před popravou;

a neviditelné kol pějí sbory:

Memento mori! Ó! Memento mori!