POPELEC (II)

Všemu konec už,

mír je v nitru;

co tě vzrušit můž’?

toužíš k jitru.

Myslíš na odchod,

skládáš věci;

marný světa svod,

duch dí: Nechci!

Zaslíbená zem

srdce táhne;

okouzlený jsem,

ve mně prahne.

A já nedočkav

patřím v dáli,

ruce vzhůru vzpjav,

ztroskotalý.

Maják z vod se zdvih’,

blíž jsem spáse;

nebe v červáncích,

rozdnívá se!