Popelec.

Také pro mne kvetly růže –

kam se doba poděla! –

není, není jedné ani,

zárodek by umírání

v poupěti už neměla.

Také mně kdys štěstí mladé

popělo – a dopělo,

není blaha, vše-li shrnu,

popelu by černou skvrnu

na svém čele nemělo.