Popelec

By Vojtěch Martínek

Ne hrozný úder, rozjitřené rány,

jen tichá skepse v ději rozchvělém.

Tvůj sladký portrét hebce načrtaný

dnes posypávám šedým popelem.

Radostný květ se pod popelem zdusí,

plápolný pohled, příslib pocelů.

A přec co všecko v duši shořet musí,

než v hrsti máš tu trochu popelu.