POPELEČNÍ STŘEDA.

Ne Straussův valčík. Beethovena!

Protivny jsou mi tony ty...

Sál prázden, okna otevřena,

na stolech číše dopity.

Dej hudbu mi, kde bolest sténá

a kde jsou kletby vyryty,

kde pláče duše opuštěná –

můj karneval je dožitý.

Tak zoufalo je pohleděti

v můj vychladlý a tmavý sál!

Hleď, jak tam leží v prachu, smetí,

mé růže, stužky, kamelie,

ta celá bálu poesie –

a já to vše tak miloval!