Popeleční středa. (II.)

V tom život celý. Veselá ta nota

se brzy v děsnou zvrátí dissonanci,

o berlách plíží se, co letlo v tanci,

a z parket se to divně v bláto motá.

Ta Columbinu a ten Pierrota

zde hraje, sladkou lásky vrká stanci,

však jeden pohled vážný do života,

smrt hnátem takt juž dává ku romanci.

Ach, jak ten vítr v holých stromech hvízdá,

jak těžké, olověné visí mraky,

ty skvrny v snětích – to jsou prázdná hnízda!

A Pierrot si protřel kalné zraky,

tisk ruce v kapsy – ty jak hlava prázdna.

Zda stojí život za tu roli blázna?