Popěvek II. a III.

Dokud jsi, brachu, mlád,

měj náhodu jen rád!

Když šťastná pozavítá k tobě,

jen přiviň upřímně ji k sobě,

s ní těš se v sladkém objetí,

než tobě lstivě uletí.

Ten divný žití čas

co dal, to nedá zas.

Kdo při všem mnoho rozumuje,

na vetché lodi proudem pluje

a ve starosti o život

nepozná plavby ples a hod.

Kdy tobě radost kyne,

zrak sobě nezastírej

a v hloubi umu nemudruj,

vždyť v chladném stínu rozvahy

nezraje slasti blahý plod;

kdo vnuknutím se odváží

spíš ostny losu zuráží,

než kdo v rozumu studnici

ždá pro temno nit vodicí.