POPLAŠNÝ SIGNÁL.

Vždycky, když jedu po dráze,

hledím naň dlouho, upřeně;

cosi mne, k čertu, ponouká:

Stiskni ten knoflík na stěně!

Bude to věru za to stát,

až se v tom pestrém pel-mele

obrátí všecko na ruby,

až se to všechno semele.

Konduktér jeden za druhým

vypustí z hlavy instrukce,

strojvůdce sleze s mašiny –

nu zkrátka, bude korrupce.

V kolejích, kudy hnal se stroj,

mihnou se proudy teplých těl,

všeliký hřbet se narovná,

který se jízdou proležel...

Vždycky, když jedu ve vlaku,

stiskni ten knoflík, myslím si,

ruka však couvne nazpátek,

jsou na to přísné předpisy.

Nesmí se (podle instrukce)

zatáhnout dříve za šňůru,

dokavad vagon nehoří

a mrtvých není na fůru...