Popolítá již to léto babí,

By František Sušil

Popolítá již to léto babí,

Dospěla již matka v stařenu,

Krásu již má všechnu zmařenu,

Sličná druhdy její tvář se krabí.

Příroda již život cítíc chabý

Se stenáním tká si halenu,

Aby lehla v sličném přadenu

Do smutného smrti do úžlabí.

I spí v hrobě; spí, leč mrtva není,

Spí a dříme, sladké osnuje sny;

Slyšet od ní tlukot srdce z dolu.

O čem sní? Ptej mladistvé se vesny,

Vesna jest snův jejích vyjevení,

Kvítí – to zbor jejích apostolů.