POPRAVA
Dnes vůdce lidu se tu popravuje...
A v atmosféře dusnější než jindy
jsou ruce ochotny se zatínati v pěstě,
jsou hrdla ochotna se uřvat nadávkami,
a lid, jejž gesto mluvků vychytralých
ku pračce pro zásady rozpaluje,
je ochoten dnes zahrát si na luzu...
Co spáchal asi, čím se provinit moh’
ten fešný domagog, jenž vlastenectví
štěpoval davům hladových a nahých
a za potlesku tučných protektorů,
již pro dobrou věc rádi pohnou měšcem,
porážel hydru beznárodnosti?
Nu, řeknu krátce: Nebyl lepší jiných
(ač nelze říci, že by býval horší
než kterýkoli z mluvků naší politiky,
ať nosí třeba rudý karafiát
či za červenobílou barvu bije se).
Měl leccos ve své pestré minulosti
– politik každý dobrodruhem trochu –,
co nesneslo by jas plného slunce,
o čemž však líp je moudře pomlčeti,
by kompromitován snad ještě někdo nebyl,
by neřeklo se, že ten nebo onen
tak právě jednal nebo ještě hůře;
máť národ někdy příliš dobrou pamět.
Co spáchal však, co prominouti nelze
a za co se mu přísahala pomsta,
to nestalo se ani jeho vinou,
to lidské hlouposti spíš dlužno na řád přičíst:
On stal se poslancem a poslanci se stali
i podvůdcové jeho bengálové strany,
on dvé mandátů dobyl jako Havlíček sám
a nebezpečným stal se svojí konkurencí.
Teď bylo nutno, by se něco stalo,
a proto vůdce lidu se dnes popravuje.
A co dřív hezky tiše musilo se chovat,
co zalezlé juž bylo v nejspodnějším hnoji,
to leze k světlu dnes, by řvalo svoje: j’accuse...
A političtí clowni, političtí svůdci
vše opatrně svádí s pole politiky,
a političtí clowni, političtí svůdci
za mravnost uraženou otvírají huby:
On s dívkou kdysi v hotelu se spletl,
on číšnici kdes ve vinárně objal,
on, otec rodiny, on, poslanec a vůdce!
A v shodě dojemné vlastenci s nevlastenci
štvou mravnou českou zemí svého konkurenta.
Dnes vůdce lidu se tu popravuje...
A zatím co on zahnán kamsi do hospody
se sbitou odvahou, jež dokonává v srdci,
opilý pláče do svých vlastních dlaní,
ne politickým, ale lidským pláčem –
na schůzi gesto mluvků vychytralých
ku pračce rozpaluje sobě věrné šiky.
A v atmosféře dusnější než jindy
jsou ruce ochotny se zatínati v pěstě,
jsou hrdla ochotna se uřvat nadávkami,
lid ochoten je zahrát si na luzu.
A to vše proto jen, že hloupost lidská
za černé nuly zvolila si bílé,
by konaly jí službu poslaneckou.