POPRAVČÍ.

Na černém koni v kápi šedé

dešť s vichrem divě jede

a tělo kraje bičuje.

Keř, olše, vrba padá

jak postřílených davů řada,

jak vzbouřenci se vztyčuje.

Zdi po blátě šat mokrý vlekou.

Po tvářích oken slzy tekou,

po tvářích němých, studených.

Chlupaté hřbety mračna ježí,

kraj, spráskaný pes, těžce leží

u nohou bohů znuděných.

V plášť děravý se choulí země.

Jdou sestry mé a bratři němě,

bez touhy, bez sil, bez vůle.

Z nich tisíc provaz, browning svírá

a tisíc tisíců jich zmírá

na zápal, na tuberkule.