POROZUMĚNÍ...

Teď ztrácejí v asylu pense

se řady mých morálních profesorů

a vlasteneckých, dobrých učitelů.

Je ohromná propast, profesoři,

mezi vaší naukou a dojemnou prostotou

i nadšením vaším dýchavičným –

a mezi mou cynickou rozvahou

a myslí spurnou a nevlasteneckou!

Však, profesoři, příbuznost jakás skrytá

a tajemné kouzlo neznámých nálad

nás připoutalo k hospůdce jedné;

zde v šedivém koutě žijeme dny své

a jihoslovanské pijeme víno.

A, žák Váš, já posud zde nevypil více,

než kdokoli z vás. A v nejprudším žáru

já sklepnici častěj neštípnul ve tvář,

než kdokoli z vás. A po stejném počtu

sklenek i štípnutí sladkých jsme denně

šli k domovu přímo... Tak stejný byl cíl náš..

I žil já tak s vámi v zdánlivém smíru,

však potají hřměla duší mou závist

nad mladistvým leskem nadšených zraků,

jež ztápěli jste v granátný lesk

jihoslovanského starého vína!

A tupě jsem naslouchal horoucím slovům

a vašemu nadšení dýchavičnému,

pro osvětu, pokrok, dobro a štěstí!

Já pranic, ba pranic nesdílel s vámi!...

Však prošel čas – na čele přibylo vrásek

vám, profesoři, a zvýšil se lesk

těch mohutných vašich, učených pleší

a chvějící se a kostnaté ruce

tvář sklepnice bujné štípnout se stydí!

A sedla si v kruh náš nálada divná...

Jsou přípitky časty, při nichž se mlčí,

a často jsem postřeh’ leckoho z vás,

jak průsvitnou rukou zved’ před oči sklenku

a zářícím vínem díval se k světlu.

A po krátkém doušku v myšlenkách spustil

svou číš – však dětinský pohled se díval

dál v šedivé prázdno, kde plála ta číše...

Co asi teď vídá váš upřený pohled

v tom ponurém stínu? Proč ve vašem zraku

se zachvěl teď záblesk rozkoše větší,

než dříve, kdy nořil se v zářící víno?

Ach, bělostná křídla třepotají

se neslyšně jemně nad naším vínem!...

A přišla teď chvíle porozumění

a z duše rád sdílím náladu vaši –

však líto je mi těch sevřených retů,

jež bojí se vyřknout, co tušíme všichni...

O v lesku těch křídel chvěje mou duší

teď písnička jakás s refrainem dětským –

tu pro úzký kruh náš zpívati budu!

A takto zní její dětinský refrain:

„Ach – luli – luli, Smrti, zdráva buď!“