PORT-ARTHUR.

Hřmí děla, dravé koule bijí

do líce tvojí kamenné –

Ty hrdě zvedáš svoji šíji

i černá prsa: Ještě ne!

Jde nemoc, avantgarda smrti,

a bije, kruší tělo mé,

jde druhá za ní, zuří, drtí,

však tělo praví: Ještě ne!

Odkudsi zírá pohled dutý

na útoky svých vojínů...

Den jeden vetkne prapor žlutý

na rozstřílenou ruinu.