PORT-ARTURSKÁ KATASTROFA.

Svolal Stessl hodnostáře svoje,

hrdiny a moudré hlavy,

děl jim: Nutí ke skončení boje

nedostatek střeliva i stravy!

Vší svou mocí

dnem i nocí

z těžkých děl

deště střel

ve hromovém rázu

chrlí smrt a zkázu! –

Bojovníků dost již není!

Zbylé zmařil boj a bdění,

nemoci a utrpení dlouhé –

jsou z nich již jen stíny pouhé! –

Naše tvrze, chlumy

obráceny v hřbitovy a v rumy.

Prosekat se nebo vzdát –

jedno z obého se musí stát!

Mluvte! Máme mužstva zbytku

velet, aby bez užitku

popadalo v zkázu jistou?!

Radili se, radili –

Oči se jim zalily

slzou čistou.

Port-Artur vzdal se – okruh tvrzí, skal,

kde s tygrem lev se rval,

kde trupy mrtvol hromaděno bylo,

by přes ně o píď dál se pokročilo

v tom koutě, jenž jest v širém světě prvý

tím, že byl sycen nejhojnější krví!

Od východu na západ

orkán hrůzy řve a bije –

Taví tam zas krev dvou armád

sněžná pole Mandžurie!?