PORTRÉT JINOCHA (II.)

„Váš úsměv, paní, slibuje-li,

co může kvést a může zrát,

spát budu v růžích. Ráno velí

na neshledanou sbohem dát!

A skryta-li v něm krutá výzva

a zbude rána po boji:

já půjdu dál a moje jízva

se přece jenom zahojí.

A cesta má se s mraky druží.

Přes moře plné útesů!

– Neohlédnu se, ať už růži

anebo jízvu ponesu! –“