PORTRÉT JINOCHA (III.)

Ten jinoch podivný a v cizím kroji

o skálu opřen hrdě stojí.

Naslouchá Sirén písni mnohohlasé,

sluch nezacpe si, lanem nespoutá se.

A dekorace z doby romantiků.

Je plno pomlček a vykřičníků.

Zní píseň Sirén, vzdouvají se vlny,

než pohyb jeho ruky dvojsmyslný.

Pochopíš, jak ji zlehka zved’;

lze obejmout jí, lze jí zabíjet.

A vida rysy mladistvé a smělé,

poroučející rysy krotitele,

též chápeš, že ten jinoch pyšných citů

dny bez zítřka jde k noci bez úsvitu.