Portrét K. –

Obraz tvůj v mé duši vstává,

když jsme dleli po západu

na lavičce v městském sadu,

kde voněla čerstvá tráva.

Viď, že jsi mne měla ráda?

Teď se moje cesta vine

v kalné kraje, nehostinné,

a do tmavých hlubin padá.