PORTRÉT KRESLENÝ V PARLAMENTNÍ LAVICI ZA HISTORICKÉ SCHŮZE (I)

Jizlivost v tváři, na tribuně stála,

své pensum mrtvě, monotonně čtla.

Nemýlím-li se, jmenuje se Malá.

Kroniku celou předčítala zla.

Je mnoho hříchů. Souhlasil jsem zcela.

Lid v městech trpí, trpí vesnice.

Je mnoho bídy. Dobře pověděla.

Na kom je vina? – Na republice. –

„Je milostpaní republika.“ Zdali

vhodnější místo pro ironii?

– – Bez ironie ruce líbávali

té staré milostpaní Austrii!