PORTRÉT KRESLENÝ V PARLAMENTNÍ LAVICI ZA HISTORICKÉ SCHŮZE (III)

Nahoře dále soudružka Malá

své pensum mrtvě předčítala,

dole se bavil ten, kdo chtěl.

Ale mně milostpaní žel.

Zdědila po té staré paní

jen výčitky a proklínání.

Kdo čekal staré, nevyčká.

Ubohá milostpanička!

A všichni urputně se ženou

na hospodyni nezkušenou.

Ten bílí, onen zase čistí.

A kde kdo posléz vykořistí.

Kam milostpaní rozhlédne se,

kde kdo jen účet pro ni nese.

„A jestli nezaplatíte,

je zítra všecko rozbité!“

A je mi žel slov příliš pádných,

však třikrát žel mi srdcí chladných.

Přes její krásu, přes její mládí

nemají, nemají ji rádi!

Jde zima, večery se dlouží

a chudák paní touží, touží.

Oh, milostpaní chuděrka!

Ni v jednom srdci jiskérka?

Jde šero. Vítr počal skučet.

A nesou zrovna nový účet.

„A jestli nezaplatíte,

zítra se něco dovíte!“

A paní otázkou se moří.

Kde srdce, která láskou hoří?

A zlíbá-li přec někdo líce

milostpaničce republice?

A milostpaní čeká zkřehlá – – –