PORTRÉT MILENCE Z ROMANTICKÉHO DRAMATU

Já měl tě rád. A pro své milování

tvou věcí byl jsem, kořistí.

Ty srdce mé jsi měla na své dlani,

vše z něho směla uhnísti.

Tvá drobná ručka mohla jenom kázat:

vše dbalo jejích pokynů.

Tys rudé růže mohla v kytku vázat

a snítku vavřínu.

Tvé prstíky tak rozmarné a hravé

laur přísný těšit nemůže.

Já, mladý bloud, v své touze nedočkavé

jsem čekal na růže.

To vše být mohlo. To vše nevábilo

vkus jinou touhou nemocný.

Složilas ruce. Hotovo je dílo.

Poznávám: rulík zlomocný!

Číš bolehlavu. – Dalas mi ji píti.

A já ji do dna vypiji.

Já všechno měl. Já všechno mohl míti.

Zabilas. Já též zabiji.