PORTRÉT MUČEDNICE

Žeň dala jí jen příliš bídnou půda

a bodláčí jen brala do náručí.

A třeba byla z nejchudších ta chudá,

chtíc něco dát, hledala ještě chudší.

A k pohovu strom nad ní nezašuměl.

Šla, zříc, jak v tvář jí plijí, urážejí.

Jí nikdo nechápal a nerozuměl,

proč duhou po dešti plá úsměv její.