PORTRÉT REVOLUCIONÁŘE ROMANTIKA

Za účel života si toto kladu:

Dnes postavíme v noci barikádu,

neb nelze už, by národ snášel dál,

jak hrá s ním vláda měšťácká a král.

Svou barikádu stavíme. Než vězme:

Až vzejde den, ji tupý žoldák vezme.

My bez naděje jdeme do boje.

Nadarmo Gavroche sbírá náboje.

Ne; – barikáda naše neodolá.

A přece jdeme: budoucnost nás volá.

A umírám-li, marně neumru.

Ti po nás vtáhnou jistě do Louvru.

Noc ještě však a zbývá ještě chvíle

své mansardy si vzpomenout, své milé.

A zadumaně k hvězdám hledíce

svíráme prudce svoje ručnice,

tak jak jsem v náruč svíral Fanchette křehkou,

jak Paříž krásnou, jako oblak lehkou,

tu Fanchette, jejíž zrak se zítra zrosí,

že příliš pozdě srdce vzpomnělo si.