PORTRÉT STARÉ GALERIE

Propastným pohledem se díval fanatiků,

jej květy nejaly ni vánek májový.

Zraňoval nevzrušen, nes’ ránu bez výkřiku,

sám sobě nehově, nepopřál pohovy.

V jediné myšlence čin jeho každý vústil,

z jediné myšlenky čin každý pramenil.

Hřích proti myšlence jediný neodpustil

a měně formu svou, podstaty neměnil.

Měl starců zkušenost už ve svém věku mladém

a silou mladistvou kmet napadl a šleh’.

– – A ti se mýlili, kdo zvali to vše chladem:

Žár byl v něm takový, že srdce jeho zžeh’.