PORTRÉT SVĚTICE

A měla oči světice a v nich

nebeskou něhu, která odpouštěla.

Očišťovala pohledem svým hřích

a mrtvé hlasy zase probouzela.

A měla ústa světice; z těch úst

lahodno bylo slyšet slova svatá.

Při jejich hudbě slaboch počal růst.

Šuměla čísi křídla rozepiatá.

A měla ruce světice; a ty

hladily měkce, jako matka hladí.

Nebeské měla posun dobroty.

Jen v srdci, v srdci syčeli tři hadi.