PORTRÉT UMĚLCŮV

Ten hrdý pohled drtí protivníka.

Je plný víry, sebedůvěry.

A milá, vlasy čechrajíc, mu říká

s úsměvem na rtech: Vzdorné kučery!

A tak on zírá, stálý v změně času.

On, který barvu, odstín všeho zná.

Zachytí věcí zvláštní, křehkou krásu.

Tu, kterou u nich nikdo nepozná.

A on je tvůrcem. Všechna krása ženy,

půvaby, kterých nikde nezříti,

nebudou míti kouzla ani ceny,

leč tehdy, když je štětcem zachytí.

A všechna krása, kterou život tvoří,

ty všechny květy, které rozkvetly,

veleba hor, šum lesů, rytmus moří –

nezajde, chce-li, chce-li, nesetlí.

Tož jeho oko zvláštním ohněm plane

a mluví tma, kde rty ni nehlesly.

Svět, kterým kráčí, „Smiluj se,“ dí „Pane!“

„Namaluj!“ volá; volá „Nakresli!“

A hrdý pohled drtí protivníka,

je plný víry, sebedůvěry.

A milá, vlasy čechrajíc mu, říká

s úsměvem na rtech: Vzdorné kučery!