PORTRÉT VRAHA (II.)

To je to místo, kde se vražda stala.

A vše je krátké, řemeslo-li znáš.

To je to místo, kdes’ mne milovala.

To je to místo, kde svůj hřbitov máš.

Prý k místu vraždy vraha vždy to pudí.

Já nezapomněl jako ty,

jež ležíš mrtva, nůž v své zchladlé hrudi:

Nevystoupíš z temnoty?

Anebo v hlavě všechno se mi motá?

Anebo smrt tvá pouhá lež a klam?

Neležíš v zemi němá, bez života?

Anebo pravda, že jsem mrtev sám?

Anebo větru rozumím, jenž stená?

I kletba lepší němoty.

Tvá ústa líbat chce se, zavražděná.

Nevystoupíš z temnoty?

Jak já buď klidná. Nikdo v lese nedlí.

Tak jako tenkrát volím správný čas.

Zadumán stojím pod tou tvojí jedlí.

Krok slyším tvůj a slyším tichý hlas.

Tak osláb’ jsem, že slovo zabít může.

Jdi přímo; k čemu komploty?

Máš, zavražděná, právo zabít. Nuže:

nevystoupíš z temnoty?