POSEDLÍ KRÁSOU...

Bědné století válek! Prsty hrabivců slepých!

Soumračně chraplavý hlas, jímž prolamuje se ráno!

A prostřed zmírání věku my nervy a mozek, my přepych,

naslouchat najatí kdys, jak tlení je kadencováno!

Do rziva sžehnuta pole. Bez jezdců koně se pasou.

Rozbřesku studená křídla třesou se po nebi slepém.

Bitva se přehnala; dýšem? Zde ležíme, posedlí krásou,

krve své odplývající rytmickým zmámeni tepem.