POSEL.

– Ó Spartané, já spěchám od Thermopyl.

Mě Leonidas vyslal umíraje –

– A padli všichni? – – Po zákonech vlasti.

A těla barbarská se kol nich kupí

jak hory a s těch sláva Lakoniky

větrnou nohou po Helladě běží. –

– A můj syn Agil? – – Jako včely v úl svůj

tak spěla kopí perská v prsa jeho. –

– Já smrtelného zrodila jsem syna.

Ó bozi věční, teď jsem matkou šťastnou. –

– Tak. Pravdu díš. Však neblahý já posel,

jenž slepým losem určen k službě trudné

jsem místo svoje opustiti musil,

kam poději se? Budu potácet se

ve světle denním, živá kořist Hadu,

a zhrda všech mým údělem jen bude.

A když pak zemru, nikým neoželen,

stín osamělý Hadem bloudit budu,

neb druzi z boje víc mě nepoznají

a k nim se hlásit sám, stud zabrání mi. –