POSEL.

Své stany opusťte, juž v křovích oči svítí,

stráž klímá na kopí, jsouc otupena hřměním,

a juž jde vlkodlak, jenž vaše stáda cítí,

jde vaše chůvy zneužít a mrhat vaším jměním.

Své knapy vzbuďte, bděte do svítání,

pečlivě skryjte oharků svých čoud,

jde vytí táhlé ode stráně k stráni,

dál v kalnou noc... Dnes může přitrhnout,

neb na obchůzce hlídka našla stopy

na rašelinách nebezpečných hnízd,

teď dříme znavena však dřevem svého kopí

jak připoutána k pokutě svých míst.

Pak: ošetřujte rodičky, taj každý svoje plány,

radš přástvy klamné doma vypravuj,

neb může přijít se lhostejné strany...

Průvodu nežádám... Dál bůh vás opatruj!