POSELSTVÍ.

Boj krutý byl to – jeden proti třem,

jenž ve Vlčím se vznítil Doupěti.

Voj, sevřen mořem Turků, ztonul v něm,

nás Řeků tři sta padlo v zajetí.

Boj krutý byl to – leč co udatnost,

kde přesila se drze směje v líc?

Tam každý v reka z našich junů vzrost,

nepřátel v krvi kleslo přes tisíc.

Ve větru svobodně náš prapor vlál,

zpěv Rhigův plamenný se k nebi vznes –

jak skála v příboji náš hlouček stál,

až Deilos, vůdce, střelen k zemi kles.

Byl rudý každý kámen, každý stvol,

Kleft mříti znal, však ne se zachvěti –

leč Turků mrak nás sevřel kolem kol,

nás Řeků tři sta padlo v zajetí.

I smál se paša: „Kořist vítaná,

však pro ni kde zde nabrat šibenic?

Hle, olivníky stráň je postlána –

sám kismet nám to pomoc nese vstříc!“

Dal svázat ruce nám jak otrokům,

a katů sbor již dal se v práci svou.

Vzdech jeden nevyšel však našim rtům,

zrak náš plál hněvem jen a pohrdou.

Šli starci, stříbrem prokvetlý jich vlas,

šli muži, v jejich oku hořel vzdor,

šli chlapci – každý zaplakal by z vás,

však slzou nesvlažen ni jeden zor.

Smrt potupná čím duši hrdiny?

Za volnost vlasti životy chcem dát –

to odměna, to cíl náš jediný!

A nevyrve jej z hrudi naší kat!

Já poslední byl. A v tom paša vzkřik:

„Jej pusťte, v Patras ať tu nese zvěst,

kde nejprv zrádný odboj Kleftů vznik:

Tak zdrtím každý odpor na ručest!

Tak zhyne, zpupně kdo se odvážil

vzdorovat naší moci bezmezné,

svobody choutku z otrockých vám žil

vyžene meč můj v seči vítězné!

Být volni chcete? Vítr s větví jen

s vašimi trupy volně bude hrát,

kdy bašibozuk v loktech vašich žen

a dcer se bude v chatách vašich hřát.

Tak otroků nám vzroste nový rod,

šíj shýbat pánův naučí jej bič –

u Allaha! Je poselství ti vhod?

Teď, rabe, v cestu, a z mých očí pryč!“

Mužové Patrasští! Zde poselství –

poslední ze tří set zde stojím sám.

Ať každý Hellén rychle o něm zví,

ať do hor spěje, v lesy, k rovinám!

Smrt těch tří set ať nové vytvoří

zas reky – vlasti oporu i čest!

Ať v každém zraku pomsta zahoří,

ať železnou se stane každá pěst!

Ať duši každé hněvu hrdý vznět

dá sílu, jaká vládne paží stem –

ať vzplane boj, jak nebyl, co je svět,

byť v krvi celá ztopila se zem!

Mužové Patrasští! Těch mrtvých tam

neželte, ni mne, jenž zbyl poslední –

čas k činu teď! Nuž v boj, ne k žalobám!

A nad Řeckem se volnost rozední!