POSELSTVÍ. (1.)

Bílá zimní krajina,

pustá hájina,

v háji holá kalina

oči k nebi upíná,

smutně pátrá do dáli,

kde jen Vesna otálí?

A tu vánky zavály,

přivanuly ptáče z jihu,

na kalinu sedlo v mihu,

znalo písní celou knihu.

Ona na ně pozírá,

pupence své otvírá,

naslouchá a listím hrá,

bílým kvítím prokvétá,

kalinkami zasedá:

Tu máš, ptáčku, hody sprostné

za poselství za radostné! – –