POSELSTVÍ. (2.)

Zavátá je krajina,

pusta dědina.

V jizbě bledá dívčina

stokrát šíti začíná,

toužně pátrá po dáli –

kde jen Jiřík otálí?...

Tu se kroky ozvaly,

posel nese bílé psaní,

plné snů a vzpomínání,

samá touha po shledání.

Dívčinka je pročítá,

tvář jí růží prokvítá,

očima je prolítá,

štěstí jí z nich prosvitá;

jehlu z vlasů vyplítá:

Tu máš posle dárek skvostný,

za ten lístek přeradostný!