POSLÁNÍ PŘÍTELI V STILU JAKUBA STUARTA

Nás smutek spojil kdys, jak křehký most dva břehy

V temnotách spojuje. Ty chladný, bez změny,

Jsi král můj pobledlý jak pozdních nocí sněhy,

Z portrétu Rubense grand chmurně vznešený.

Já, Steny, v prstech svých nach tulipánu tiše

Teď tisknu v myšlenkách, co rty tvé do šera

Paláce šeptají o slávě padlé Říše,

Jež klesla v minulost jak v moře galéra.

A nezřím ničeho, jen toužící rty žhavé,

V tmy černém hedvábu rubíny pronikavé,

Z nichž tvého osudu vstříc žhne mi záhada.

My dávno mrtví jsme, hrob z naší vášně zírá,

Co země chvěje se, a propast rozevírá

Svou marnost pod námi, kam vše se propadá.