POSLÁNÍ SVATÉ DUŠE CYRILOVY

Chystá se duše na pozemskou pout.

Jde rozkaz Páně vyslechnout,

jde pro svůj osud před trůn Boží,

než se kde v lidskou kolébku složí.

„Duše, můj tvore, se smutné země

pronikla bezradná modlitba ke mně,

bída, jíž déle neodolám.

Proto tě k tvému určení volám.

Slyšíš ty hlasy, jež úpějí temně?

Volá po světle Slovanů plémě.

Úmorná práce pro život celý –“

„„Pane, zde jsem, ať milost tvá velí.““

„Únavou padneš na té líše –“

„„Budu ji orat věrně a tiše,

a kde sil mých se nedostane,

ty bratra dáš mi, Kriste Pane.““

„Budou tě za tvou práci štváti.“ –

„„Tím Tobě chci se podobati.““ –

„Budou tě tupit, na soudy vodit.“

„„Budu jen ve tvých šlepějích chodit.““

„Nuže, pak jdi s tím losem dolů,

se slavným losem apoštolů,

s řekami milosti, s Ducha váním

a s velikým mým požehnáním!

Nesčetný lid – ba, rodina celá

národů čeká na slova tvá vřelá,

lid, který v dravém vlnobití

zápasí o duši i o své bytí.

A já ti dám milost: kde noha tvá stane,

tam stanou i vlny rozpoutané,

v té zemi jim pevnou postavím stěnu;

a ty si tu zem zvol za odměnu!“

„„Ó Pane, pak dej mi tu krajní, tu zadní!

Ať nemohou dál již vrahové zrádní,

ať zachráním lidem i věčné jich spáse

co nejvíc – všecko, co zachránit dá se!““

„AIe tam příboj shltne i tebe!“

„„Budu jak Ty, když přišel jsi s nebe

bojovat s peklem, jež chtělo krev tvoji,

než u tvých nohou vzdalo se v boji!““

„Bude ti hořký tvůj zvolený kout!

V zemi té divné mnozí tě zradí,

do srdcí jiné na místo tvé vsadí,

na tebe dovedou zapomenout –“

„„Ach, Pane, všude nevděk se rodí,

za Petrem vždy Jidáš nějaký chodí –

ach, toť i Srdce tvého je rána –

nemůže učedník větším být Pána!““

„Budeš jim jednou, v hanebném dni,

zbytečný zcela – poslední! –

A já jim tam za trest pro tolik zlob

nenechám k útěše ani tvůj hrob!“

Ale již neslyší varovná slova.

Tajemnou spletí

osudů letí

v osud svůj velká duše Cyrilova.