Poslání.

Ty, jenž vzešla’s z nadehvězdné vlasti

dcero světla, původe všech slastí,

ty, jenž stavíš v srdcích z rajských citů

jasné chrámy – trůny – blahobytu –

božská, velebná dvou duší pásko:

zaplesej lásko!

Zaplesej dnes – slastném v opojení

slunko vzchází – vstaň ze svého snění:

slunko vzchází – jitřenka již září,

záříc blíží se to ku oltáři

lásky mé, – Tvá zasvěcená kněžna

dívka má něžná.

Dívko milostná, před Tebou leží

srdce mého chrám – a kvítí svěží,

vše to kvítí, jež jsem blahou pílí

sbíral v každou lásce svatou chvíli,

když mi přáno bylo po Tvém boku

čísti v Tvém oku.

Viz tu sněžnou lilii nevinnosti,

modrou poměnku své úpřímnosti,

fijalinku skromnou jak Tvá přání

růži lásky, již Tvé srdce schrání,

i co Tvém se v oku s kvítím snoubí

nadějné loubí.

Ještě něco ku vínku bych přidal,

co jsem někdy ve Tvém oku vídal,

sebe sám – u věrném zobrazení:

mne však proto v oku Tvém snad není,

že, když nyní se kdy na mne díváš,

v srdci mne skrýváš.