POSLÁNÍ.

My už jsme přetrpěli větší hrůzy,

co stojíme zde plných tisíc let;

co orkánů šlo přes nás v hromné chůzi,

náš kmen byl nalomen, však novou mízou zkvet!

Dým požárů se valil naší zemí

a krve zátopy ji zalily,

bratří rvali ji, kdy rvána všemi –

a přece nový život vzrostl z mohyly

Spáleny chrámy, kláštery a města,

rab utištěný vyštván z chalupy,

mrtvými stlána vítězova cesta –

a z kostí vstaly mstitelů zas zástupy

Nám hrob je úzký, my jsme ještě mládi,

nám budoucnost plá blesky zářnými,

nás útisk nezmaří, jen mějme sebe rádi,

jen chutě k sobě blíž a buďme bratřími

Nám z Velehradu šumí žití zdroje,

nám otevrou se sluje Blaníků,

jen svými buďme, chraňme skvosty svoje –

z ran vzkypí růže, z pláče rokot slavíků!