POSLEDNÍ ALLELUJA!

Až přijde den, kdy lid můj spravedlivý

již v slávě přečkav žhavých strastí zlobu

tvář k nebi vznese prost vší plísně

a sen svůj uzří vtělený a živý;

Až vzduní v jásot Praha, české nivy,

jež se srdcí všem svane trud i mdlobu

jak v zbožnou bouři prostou hněvu robů,

a v kraj náš zavzní z mrtvých vstání divy:

Až přes můj hrob ty budou vanout zvěsti,

kde věk již spáti budu jeho na dnu:

snad z hrobu pomohu si vlastní pěstí.

A stanuv na něm tu dne slávu zhadnu,

ten zpěv, jenž hlásá nesmrtelné štěstí:

a hlasem svým v to „Alleluja!“ vpadnu.