Poslední ballada z roku dva tisíce a ještě několik

Pro poslední krádež, která vůbec

ve světě zde byla spáchána,

poslední se sešli biřicové,

poslední lavice zchystána.

Poslední tu stojí soudce přísný,

strážce posledního zákona,

aby holí za krádež dal ztrestat

nejposlednějšího barona.

Baron, potomek to slavných předků,

třese se jak vetchá osika;

předkové se nebáli ni mečů,

potomek už pro hůl naříká.

„Milý bratře, strážce stanov přísných,

milosrdně na mne pohledni,

nechci krást už, odpustiž mně bití,

vždyť jsem baron – a to poslední!“

Soudce naslouchá a hlavou kývá,

pak se milostivě usměje:

„Barona si dáme pod lavici,

na lavici jenom zloděje!