POSLEDNÍ CESTA.

Spí neklidně dnes vodní hladina

a bázlivě se rozechvělo sítí.

Noc neklidná je. V těžké lesa sny

zsinalé světlo svítí měsíční.

A stromy vzdychají těžkého ze sna,

a tráva vzbuzena se chvěje zlekána

u smutné cesty té, u cesty poslední,

a slabě sténajíc je bázní zrosena.

U smutné cesty té, po které jdou,

kdo těžké hoře své už nésti nemohou.

Jich vzdechy, výčitky a slova prokletí

ze stínů vstávají a ze sna vyděsí.

Vydechly lesy, zašumělo sítí,

jak utonulých teskné žalování.

Je neklidná noc, zsinalý je měsíc –

Kdo těžké hoře dnes tou cestou ponese?