Poslední dny.

Tak líně dáví Čas ty slední dny...

A světlé okamžiky znovu hasnou,

a myšlénky jdou mdle a znaveny,

a smutek Předtuch píseň zdvihá hlasnou.

Ty neúprosně derou se v mé sny

a všecko svěží na lukách mi spásnou...

A bitvy s nimi jsou juž ztraceny.

A moje nervy chvějí se a žasnou...

Vše temné je a vše je záhadné,

jen pocit děsu v nitru nevadne

z dnů, jež mne sepnou v nedalekém Příští.

A marně za štít zvedám tvoje tělo,

má milenko, má panenská, tvé tělo –:

děs nevýslovný vstříc mi ze všad prýští.