Poslední hodina.

I budu ležet v šeré ložnici

a naslouchat, jak srdce chvěje se

pod pokrývkou, vroubenou krajkami.

A lékař bude sedět u nohou.

To bude den, kdy budu přesvědčen,

že všemu konec... všemu na věky...

Snad vzpomenu si na své poklesky

a požádám, by došli pro kněze.

Vše bude tiché, nic už nezazní,

i mrtvé krásky, které líbal jsem,

když byl jsem mlád!... To vše je zbytečno.

Vím. – Ale duše nikdy nezhyne!

Vím. – Ale duše bude vítězná!

Mé tělo?.. Shnije, jak mu náleží.