POSLEDNÍ HROBAŘ.

Posaďte se, posaďte jen;

i z hrobu tmy vychází den,

a slyšte naši zásadu.

Neb není stejna všude ctnost:

vám kletbou platí za zradu –

nám postavila k činům most.

A mrtví vzdychli pod rovem,

a mládež v tichu hrobovém.

Aj, otrok v slunce nevěří –

vám jiná míra naměří:

vám stoupat dráhy na nové.

To nám se více nezdaří –

my byli vaši Kainové,

my národa jsme hrobaři.

A mrtví vzdychli pod rovem,

a mládež v tichu hrobovém.

Já poslední z nich u hrobu,

nuž slyšte vlastní žalobu.

My odrodilci v matce již,

my seli koukol v vlastní žeň;

přes matky trup šla cesta výš,

kdo páchal víc, byl výše ctěn.

A mrtví vzdychli pod rovem,

a mládež v tichu hrobovém.

Nám snahy vaše posměchem,

nám ctnost, co naším prospěchem.

Za cizí přízeň jedině

jsme v bláto strhli ducha let,

my vandalové v otčině

jsme zdrancovali ducha květ.

A mrtví vzdychli pod rovem,

a mládež v tichu hrobovém.

My dítek boží osení

jsme rozšlápli hned v semeni.

Hřích bujel jako pejručí –

kdo větší zrádce, větší dík:

ten velký, kdo vás domučí,

by nevstal pravdy mučedník!

A mrtví vzdychli pod rovem,

a mládež v tichu hrobovém.

Jeť hrozné mstu svou porodit,

na srdci dýku odkojit.

A naše síla koupená

se proti matce rozkací,

ta syny svého plemena

jak vítr háje zpřevrací.

A mrtví vzdychli pod rovem,

a mládež v tichu hrobovém.

Když uspán rozum k dřímotě,

potácí duch se v slepotě.

By nám se žíti nechtělo,

nám dali jed za pojidla;

by svědomí nám neklelo,

nám cizá dána modlitba.

A mrtví vzdychli pod rovem,

a mládež v tichu hrobovém.

Co ctností bylo poseto,

to vaším vztekem požeto.

Památky otců ztříštěny,

na místě nich stál lež a zisk:

ten hrdinou byl poctěný,

kdo svobodu až v rakev tisk’.

A mrtví vzdychli pod rovem,

a mládež v tichu hrobovém.

Vám jiné budou zásady,

bez poškvrny a bez vady.

My odpuštění nehodni,

bez naděje jdem v podsvětí:

by nekleli nám svobodni,

vyřknem si sami prokletí.

A mrtví vzdychli pod rovem,

a mládež v tichu hrobovém.

To našich skutků babylon,

jež národ sobě stavěl v skon.

Není hrob koncem života;

výš vzroste douška mateří:

ve vás krev k činu kolotá –

my činů svých jsme hrobaři!

A mrtví vzdychli pod rovem,

a mládež v tichu hrobovém.