Poslední láska Dona Juana. (III.)

Ale dobrý Leporello

stáhl brvy, svraštil čelo:

– Mně se cosi v očích tmělo;

za tou zdí ten křížů les

nechce se mi líbit právě,

sejc tam zalkal usedavě,

na hroby ve vlhké trávě

příšerným se letem snes’.

Než bych v klášterní té věži

hledal asyl, v nové řeži

raděj zhynu jako pes!