Poslední láska Dona Juana. (V.)

V plaché záři nových blesků

zbraň se mihla v hlučném třesku,

Leporello zahřměl v desku:

Pomoc ! Asyl! hlasně křik’;

rána dutá zněla spěchem,

chodbami se nesla echem,

jako lkáním, jako vzdechem

na zvonici sejček vzlyk’.

Skřípla vrata, holohlavý

mnich je vpustil v klášter tmavý,

ani nehles’ na jich dík.