Poslední láska Dona Juana. (VII.)

– Vemte za vděk touto celou!

pravil mnich a úzkou, stmělou

síňku otevřel a s bdělou

pozorností zavřel zas.

Don Juan postoupil blíže,

jedno okno samá mříže,

hřbitovní jím viděl kříže,

stromy, jimiž vichr třás’.

Odvrátil se, used’ v křeslo,

v dumy oceán jej neslo

vzpomínání v zašlý čas.