Poslední láska Dona Juana. (VIII.)

Leporello used’ na zem.

Hromu divým pod nárazem

klášter zachvěl se a rázem

dvéře létly do kořán,

a v nich v chodby polozáři,

kde se stín a světlo sváří,

šedý mnich stál s vážnou tváří.

– Vítám vás ve míru stan!

Řek’ to divně v živlů vřavu,

tak že zvolna hrdou hlavu

z dumy pozved’ Don Juan.