Poslední láska Dona Juana. (XIV.)

Celý klášter jak hrob němý

a tam, hrůzo, za mřížemi,

mezi stromů haluzemi,

kterými třás’ vichrů vztek,

posupná a velká, šerá

stála socha komandéra

na vlas podobná té, která

byla strašný náhrobek

kmeta, jehož dceru svábil

v náruč svou a pak jej zabil

z pouhé sázky peklu vděk.